Svenska Lada

Je začátek května ve Färingsö, na jednom z mnoha ostrovů v jezeře Mälaren západně od Stockholmu. Žluté slunce putuje po bezmračné modré obloze. Tato barevná kombinace švédských národních barev a červeně natřené dřevěné stodoly, před níž stojí Mathias Mörlin, je téměř ideální. Je rozzářený. Ještě před několika měsíci to tu vypadalo úplně jinak. Mathiasovi se podařilo přivést starou křivou "Ladu", jak se jí ve Švédsku říká, ze zimního spánku. Byl to projekt, který v něm od samého začátku vzbuzoval zvědavost, ale také mu způsobil mnoho bezesných nocí. Přesto - nebo možná právě proto - má takové projekty rád. Protože jsou všechno, jen ne obyčejné, a doslova v každém uzlíčku může být nějaké překvapení.

Když Mathiase posloucháte, mysleli byste si, že jako řemeslník prožil už tři životy. Přitom je mu teprve třicet let. "Už jako malý kluk jsem pořád něco stavěl: přívěs na kolo pro své hračky, domek na stromě, dřevěné auto," říká. Bylo jasné, že se vyučí truhlářem. Ale neukázalo se, že by jeho cesta byla tak přímočará, jak se zdálo. "Po vyučení už ta euforie nebyla tak velká. Mohl jsem se hodně naučit od řemeslníků starší generace a hodně jsem si toho odnesl. Na druhou stranu jsem také chtěl spoustu věcí dělat jinak. Sám jsem se rozhodl. Tak, jak jsem to považoval za správné." Své plánovací, konstrukční a řemeslné dovednosti rozšířil studiem stavebního inženýrství. Po nějaké době ho to však táhlo zpět k dřevařskému řemeslu: tam, odkud pocházel - a kam se od té doby bude ubírat vlastní cestou.