Vrátit historii zpět na moře

Seznamte se s Janim Vahtem

Řemeslníci hovoří o pocitu odpovědnosti za to, aby jejich projekty byly odolné a co nejtrvanlivější. Ale ať už jste jakkoli zruční, čas nakonec na všem zanechá svou stopu. A když k tomu dojde, svět potřebuje lidi, jako je finský restaurátor Jani Vahto, kteří si všimnou a ocení veškeré úsilí předchozích řemeslníků a převezmou jejich projekty. V následujícím rozhovoru nám Jani vypráví o svém dosud největším projektu, restaurování salónní lodi Bonito z roku 1921, a o přístupu, který za svou prací stojí.

Milá Jani, mohla bys nás provést celou cestou od plánování projektu až po první zkušební plavbu po renovaci? Co každý krok obnáší a jaké jsou při tom priority?

To rozhodně! Máme spoustu různých projektů, ale mou největší výzvou byla zatím rekonstrukce lodi „Saloon Boat Bonito“ z roku 1921. Plánování tohoto projektu začalo dlouho před mým narozením, když se můj otec poprvé pokusil tuto loď koupit. Bez úspěchu! Poté loď na počátku 90. let zmizela. Můj otec o ní často mluvil při večeřích: „Existuje loď jménem Bonito a jednoho dne ji najdeme a zrestaurováme.“ K našemu překvapení jsme loď našli v roce 2008 zcela náhodou, když do skladu, kde můj otec uchovával několik dalších dřevěných lodí, přišla jedna starší paní. Řekla: „Ach, vy máte staré dřevěné lodě? My máme venku taky jednu starou dřevěnou loď a ta už je docela připravená na letní ohňostroj.“ Otec se zeptal, jestli má ta loď nějaké jméno, a ona odpověděla: „Ano, jmenuje se Bonito!“ Otec málem omdlel, když si uvědomil, že jde o tu samou Bonito.
Poté se nám podařilo loď zachránit, odvezli jsme ji do našeho skladu a začali jsme přemýšlet, jak ji znovu uvést do provozuschopného stavu. Naučil jsem se tedy, jak pátrat po informacích o těchto starých lodích, jak vyhledat předchozí majitele a jak sehnat finanční prostředky na takový projekt. Zkrátka a dobře: jak celý projekt obecně řídit. V určitém okamžiku během toho procesu jsem si uvědomila, že mě čím dál víc zajímá, jak se naučit tyto lodě fyzicky restaurovat sama. Byla to obrovská týmová práce, na které se podílel můj otec, stavitelé lodí, čalouník, elektrikář, zámečníci, mnoho dobrovolníků a já sama. Nyní jsme v cíli. Celý proces byl velmi náročný, ale také velmi obohacující. Přinesl mi toho tolik – od radostných chvil až po spoustu slz a nejméně dvě období úplného vyhoření. Jsem zapálená, velmi trpělivá a trochu bláznivá. Věřím ve své sny a doufám, že tento projekt bude inspirací pro lidi, kteří váhají, zda mají následovat své sny, nebo se spokojit s něčím jistějším.

V jiných rozhovorech jste popsal, že vášeň vašeho otce pro lodě a řemeslnou práci v vás vzbudila stejnou vášeň. Co vás na této cestě dodnes udržuje?

Můj otec je skvělý řemeslník a pro mě obrovská inspirace, a tak jsem se chtěl tomuto řemeslu také naučit. Začal jsem tedy s dokončovacími pracemi. Naučil jsem se brousit a lakovat. A myslím, že mi to docela šlo. Pak mě začalo zajímat samotné zpracování dřeva. Chodil jsem do školy pro stavitele lodí, ale krátce po začátku studia se u mě objevila psoriatická artritida, která velmi vážně postihla klouby na mých prstech. Musel jsem školu opustit a byl jsem si docela jistý, že už nikdy nebudu schopen vykonávat takovou fyzicky náročnou práci. Trvalo mi asi 6 měsíců, než mi stanovili diagnózu, a ještě pár měsíců, než se podařilo najít správné léky. V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že se mohu znovu věnovat své znovuobjevené vášni pro práci se dřevem. Také mě nesmírně baví oživovat kulturní dědictví, které kdysi tvořilo významnou součást historie naší země i tohoto regionu.

„Pokud se mi podaří obnovit byť jen jednu loď, která byla před 100 lety v našem souostroví běžným jevem, budu šťastný.“

Jani Vato, restaurátor lodí ve Finsku

Co je podle vás pro kvalitní řemeslnou práci zásadní?

Myslím si, že je zásadní učit se od co nejvíce lidí a naslouchat těm, kteří se tomuto řemeslu věnují už velmi dlouho. Vždy se všech odborníků ptám, jak konkrétní věci dělají. Například při lakování existuje spousta různých metod a rád si o nich všechny poslechnu. Vždycky jsem velmi vděčný, když má někdo čas mě něco naučit. Pak si můžu najít nějakou střední cestu a vybrat si svůj oblíbený způsob, jak to dělat.

Jaké nářadí používáš nejčastěji?

Co se týče značky Festool, v poslední době dělám spoustu skvělých věcí s frézou OF 1400. Často používám také Kapex 120 a stolní pilu CSC SYS 50. Do té stolní pily jsem se zamiloval hned, jak jsem ji dostal. Kromě nářadí Festool mě můžete docela často vidět s lakovacím štětcem v ruce.

Jakým způsobem vaše nástroje zvyšují efektivitu vašeho pracovního postupu? Co od nich očekáváte?

Jak se postupně učím pracovat se dřevem – projekt po projektu a nástroj po nástroji –, opravdu jsem zjistil, že kvalita nástrojů a možnost snadno provádět přesná měření hrají obrovskou roli. Učení je díky tomu zábavnější! A výsledek je vždy úžasný (i když se mi něco nepovede). Očekávám vysokou odolnost a to, že nářadí bude vždy v pořádku, když potřebuji provést přesnou práci.

Máte na svých projektech nějaký charakteristický detail?

Jelikož se věnujeme převážně restaurátorským pracím, je tak trochu zakázáno vkládat na staré dřevo jakékoli konkrétní podpisy. Mám ale pocit, že mým charakteristickým prvkem je právě ta pozornost věnovaná detailům. Chci zdůraznit ty detaily, které mnoha moderním lodím chybí, a pomoci lidem si jich všimnout.

Existuje nějaká loď, na které byste si přáli pracovat?

Mám sbírku lodí, které čekají na to, až je znovu uvedu do provozu. Ale také sním o tom, že najdu tu velkou a legendární motorovou jachtu jménem Paragon, která byla postavena v roce 1921 tady v mém rodném městě, ale zmizela už na konci dvacátých let. Pokud se mi ji nepodaří vypátrat a zrestaurovat, rád bych jednoho dne postavil její repliku. Když vyrazím na moře se starožitnou lodí, mám pocit, jako bych se v myšlenkách vracel v čase. To je to nejbližší, čeho jsem se kdy přiblížil ke skutečnému cestování v čase.

Jak velký vliv mají na vás a vaši tvorbu tradice a vaše rodné město?

Opravdu hodně. Většina našich projektů vznikla původně v mém rodném městě Turku, které je námořním městem. V letech 1889 až 1954 zde působila největší severská loděnice (Åbo Båtvarf). Ročně zde postavili přes 5 000 lodí. Považuji za svou povinnost zachránit a vrátit do provozu co nejvíce lodí, ať už jsou v mém vlastnictví, nebo patří někomu jinému. Vždy rádi pomůžeme ostatním a motivujeme je k restaurování jejich lodí.

Co byste chtěli, aby si vaši sledující ve vašem obsahu všimli?

Tento účet jsem si založil, abych se podělil o svou vášeň a vytvořil z ní svou vlastní verzi umění. Nyní bych chtěl inspirovat lidi k ruční práci, oživit naši společnou kulturní historii stavby lodí po celém světě a vzbudit u lidí z celého světa zájem o historii finské lodní výroby a o náš krásný souostroví.

Která část vaší práce vás baví nejvíc?

Učit se nové věci, potkávat zajímavé lidi, inspirovat ostatní a pečovat o historii. Spolupráce se společností Festool byla úžasnou součástí mé cesty. Zábavné a spolehlivé nářadí znamená radost z práce.